Královské město Madrid

Navštívit a zdržet se v hlavním městě Španělska jsem původně vůbec neměl v plánu. Měl jsem pouze přestoupit z jednoho letadla do druhého. Koronavirus však plány mění a tak mě odsoudil k pěti dnům v této zajímavé metropoli. A rozhodně se nakonec nejednalo o ztracený čas. Nakonec, posuďte sami, co všechno Madrid nabízí.

Symboly Madridu - medvěd a jahodový strom


Začnu stadionem slavného Realu Madrid. Vstupné vyjde na 19 €. Bohužel, během časů covidu se člověk podívá pouze na tribuny a do muzea, které je ovšem rozsáhlé. Standartní prohlídka v normálních časech pak navíc člověka zavede do šaten a zázemí stadionu, ale i přímo na trávník.


Stadion Santiago Bernabéu


V současné době je tedy člověk dost ochuzen. Přesto si troufám říct, že to stojí za to. Real Madrid je historicky nejúspěšnějším klubem Španělska i Evropy a byl vyhlášen nejlepším klubem dvacátého století. Už jen pro sbírku trofejí se vyplatí stadion a muzeum navštívit.


Vitríny s trofejemi jsou řazeny po dekádách


Prohlídka začíná přístupem na tribuny. Následně pokračuje muzeem. Jako první vás přivítá dlouhá chodba s mnoha vitrínami na jedné straně. Každá z nich je věnována jedné dekádě historie klubu. Najdete v ní nejen trofeje z dané éry, ale také kopačky, míče či dresy používané v oné době. Na protilehlé straně pak celou dobu běží záznamy z nejslavnějších okamžiků klubu.


Kopačky používané v letech 1940-1950



Hráči podepsaný dres z finále španělského poháru 2011


Pohár UEFA získaný v sezóně 1985/86


Rukavice současného gólmana Thibaulta Courtoise


Tím muzeum samozřejmě ani zdaleka nekončí. Průchody mezi jednotlivými místnostmi jsou vyplněny velkoformátovými fotografiemi z historie klubu. Další místnost pak nabízí několik interaktivních obrazovek, kde si lze najít veškeré informace o všech hráčích historie. Najdete tu také dresy celého současného kádru. A vše končí individuálními trofejemi, které získali hráči "bílého baletu." Například zlaté rukavice Ikera Casillase či zlaté míče Christiana Ronalda.


Fotografie jsou nedílnou součástí muzea


Součástí jsou také dresy současného kádru



Cena pro nejlepšího brankáře Evropy. Zlatá rukavice pro Ikera Casillase z roku 2010


To nejlepší samozřejmě čeká na konci. Poslední místnost skýtá pohled na to nejvýznamnější, čeho klub dosáhl. V obří vitríně se vedle sebe skví všech třináct trofejí pro vítěze soutěže pro nejlepší tým Evropy. Ať už jde o ty z Ligy mistrů či jeho předchůdce, Pohár mistrů evropských zemí. Nikdo jiný jich tolik nezískal. Druhý AC Milán je na čísle sedm.


Poháry pro vítěze Ligy mistrů a PMEZ


Ani teď to ještě není vše. V chodbě číhá ještě jedno překvapení. Aktuální trofej pro mistra španělské ligy, pro Real Madrid v pořadí již třicátý čtvrtý. Spolu s ním dres podepsaný mistrovským týmem. A na samý závěr čeká ještě replika poháru pro vítěze Ligy mistrů, se kterým se můžete nechat vyfotit. Prohlídka pak takticky končí v oficiálním obchodě Realu, kde můžete dle libosti utratit svá eura.


Aktuální trofej španělského mistra


Replika trofeje pro vítěze Ligy mistrů


Nyní pojďme od fotbalu stranou. V Madridu lze najít nespočet historických památek. Významných či méně známých. V centru města můžete například natrefit na některou z devatenácti starých městských bran, které kdysi byly důležitou součástí města. Dnes už jsou jen dekorací.


Puerta de Toledo / Toledská brána


Puerta de Alcalá


Další ze zajímavých staveb na které můžeme při procházkách Madridem narazit je aréna Las Ventas. Je to vůbec největší aréna pro býčí zápasy ve Španělsku, která pojme téměř 24 tisíc diváků. Větší arény sloužící tomuto účelu má na světě již jen Mexiko a Venezuela. Aréna samozřejmě není otevřena jen počas zápasů. Lze ji jako turista navštívit v průběhu celého roku, včetně muzea v jejích útrobách.


Aréna Las Ventas


Socha toreadora před arénou


Další pamětihodností je trochu překvapivě egyptský chrám Debod. Ten věnoval Egypt Španělsku roku 1968 za pomoc při záchraně některých významných památek. Chrám byl následně rozebrán, převezen do Madridu a znovu sestaven. Veřejnosti byl představen v roce 1972 a od té doby je součástí jednoho ze zdejších parků.


Egyptský chrám Debod


Když už jsme u parků, nesmíme opomenout ten největší a nejznámější. Park El Retiro o rozloze 125 hektarů, který byl původně určen pro odpočinek samotného krále. Je také přezdíván "plíce Madridu" a je domovem více než patnácti tisíc stromů. Mezi nimi je také nejstarší strom ve městě a najdeme tu také obrovské jezero.


Jezero a monument krále Alfonsa XII. v parku El Retiro


V parku najdeme i další zajímavé věci. Například Křišťálový palác, budovu tvořenou sklem a železem. Pochází z konce devatenáctého století. Byla vystavěna podle dnes již neexistujícího paláce, který se nacházel v Londýně a původně měla sloužit jen pro výstavu exotických rostlin z Filipín v roce 1887. Obdivovat ji však můžeme dodnes.


Křišťálový palác


Interiér odkazuje na původní záměr výstavby


Nesmím samozřejmě zapomenout ani na další významnou budovu. Královský palác vzbuzuje pozornost už jen svým názvem. Ten v Madridu je největším svého druhu v západní Evropě. Má přes 3400 místností. Krále byste zde však dnes již hledali marně. Byť je palác stále oficiálně jeho sídlem, již zde nesídlí. Nachází se tu však spousta významných sbírek. Bohužel, vstup do nich je kvůli covidu omezen.


Královský palác v Madridu


Přímo naproti královského paláce pak najdeme nepřehlédnutelnou katedrálu Panny Marie Almudenské. Tato poměrně mladá stavba je nyní hlavní katedrálou Madridu. Její stavba byla zahájena roku 1885, avšak dokončena byla až v následujícím století. Vysvětil ji až roku 1993 papež Jan Pavel II.


Katedrála Panny Marie Almudenské


Pak tu také máme Plaza Mayor, neboli Hlavní náměstí. Bylo vybudováno v sedmnáctém století a má tvar obdélníku o rozměru 129x94 metrů. Má devět přístupových cest a obklopují jej třípatrové domy s celkem 237 balkóny. Nejvýznamnější z nich je také dominantou celého náměstí a nslese název Casa de la Panadería, čili v překladu pekařství. To proto, že původně se v nejnižším patře budovy nacházela hlavní městská pekárna.


Casa de la Panadería a socha krále Filipa III.


Poslední zastávkou budiž Palacio de Cibeles. Tato budova kdysi sloužila jako hlavní pošta a také telefonické a telegrafické ústředí. Tyto časy jsou však již pryč a dnes tento komplex, sestávající ze dvou budov s bílými fasádami, slouží jako sídlo městské rady.


Palacio de Cibeles


Madrid toho samozřejmě skýtá mnohem více a nejvíce mě mrzí, že jsem prošvihnul prohlídku světoznámé galerie Prado se spoustou slavných maleb takových velikánů jako jsou Bosch, Rubens, Velazquéz a další. Bohužel, nelze stihnout vše a právě do Prada je potřeba pořídit vstupenku předem. Tak třeba někdy příště. Na závěr ale musím zmínit ještě jednu hvězdu ulic, která den za dnem uklízí bordel po nepořádných turistech. No, posuďte sami, není to frajer?


Socha uklízeče v centru Madridu