Dvě tváře Cartageny (Den 3)

Cartagena, dnes jeden z hlavních turistických cílů Kolumbie, byla založena španělskými dobyvateli roku 1533. Význam města rychle rostl. Díky své strategické poloze se zdejší přístav stal klíčovým pro vývoz stříbra z nově objevených dolů v bolivijském Potosí. Tím se samozřejmě město stalo oblíbeným cílem nájezdů pirátů a korzárů, které často podporovali konkurenti Španělské koruny v Evropě - Holandsko, Francie či Anglie.


Cartagenská katedrála


Město bylo v prvních letech své existence často ničeno a opakovaně dobyto. Hned dvakrát během pětadvaceti let jej vydrancovali francouzští piráti. Když bylo nedlouho po druhém útoku obnoveno, tak zase pro změnu shořelo. Kvůli této události zde byla založena první hasičská jednotka v Americe. Když následně město vyplenil slavný anglický mořeplavec Francis Drake, který přitom spálil na dvě stovky domů a k tomu i tehdejší katedrálu, rozhodli se Španělé konečně jednat. Obklopili město jedenácti kilometry hradeb a podél pobřeží vybudovali důmyslný systém pevností. Cartagena se stala vojensky nedobytným cílem.


Historické centrum a zachovalé opevnění


Město bylo také po dvě století sídlem španělské inkvizice. Za tu dobu bylo odsouzeno téměř osm stovek osob, z nichž pět dokonce k trestu smrti. Stejně tak se v sedmnáctém století stala Cartagena významným trhem s otroky z Nového světa a Afriky. Španělsko, které na černém kontinentu nemělo své kolonie, právě tady skupovalo přivezené otroky od obchodníků z jiných zemí, kteří měli od Španělů udělenou licenci k obchodu s lidmi.


Pevnost San Felipe


Po 275 let byla Cartagena pod nadvládou Španělů. Posledních šedesát let tohoto panování zažila tzv. "Stříbrný věk". Město se rozšiřovalo a zažívalo masivní migraci z ostatních měst místokrálovství. Veškerá politická moc se sem nakonec přesunula z Bogoty. Obyvatelé města byli suverénně nejbohatšími z celé kolonie a tak se zde stavěly šlechtické domy, knihovny a dokonce třeba i kavárna, což bylo tehdy velmi neobvyklé. Vše skončilo na začátku devatenáctého století, kdy na Španělské království přišla krize. Nakonec se město vzbouřilo a roku 1811 byla podepsána Deklarace nezávislosti.


Uličky hrají všemi barvami


Můžete tu potkat také tyto pojízdné

prodejny ovoce


Dějiny Cartageny by vydaly na nejednu knihu, ale nechme je jen takto ve zkratce a pojďme do současnosti. Páté největší město Kolumbie si totiž zachovalo ledacos ze své dřívější krásy. Společně s faktem, že se nachází na pobřeží Karibiku je tak jasným lákadlem země. Navíc je na kolumbijské poměry extrémně bezpečné. Tedy, především jeho historické centrum s koloniálními památkami, opevněním, kostely, katedrálou či barevnými uličkami se zachovalými původními dřevěnými balkóny. Ano, tato tvář města je tou, kterou vídá většina lidí, kteří jej navštíví.


Místní hrají zřejmě zdejší variantu "Člověče, nezlob se!"


Street art je nedílnou součástí města


Centrum a pláže jsou určené z velké míry turistům. Tomu také odpovídají i ceny zboží na ulici. Slaměný klobouk nabízí prodejci za šest stovek, fotka s ženami v pestrobarevných šatech a s ošatkami ovoce na hlavách je za polovic. Ovšem pochopitelně musíte smlouvat a neodkývat první nabídku. Takhle to v Kolumbii nefunguje. Smlouvá se vždy a všude. To je zlaté pravidlo číslo jedna. Bezmála milionové město však netvoří jen tato krásná turistická místa.


Bez smlouvání vás takováto fotka vyjde pěkně draho


Žebrákům v této době pšenka příliš nekvete a tak si jeden z nich radši zdřímnul


Jakmile jsem opustil pobřeží Karibiku, pelikány a stejně tak vymazlené, pestrobarevné uličky, prošel jsem pod pevností San Felipe. Právě tam se nachází určitý "bod zlomu". Historické centrum nejprve přechází do čistého, moderního města a následně, právě v okolí pevnosti, se mění v pěknou divočinu. Samozřejmě, že i v lepší části města najdeme žebráky, ale ti jsou mnohem hezčí a sympatičtější. Nesmí totiž turistu úplně odradit. Tady se však kolem cest začínají povalovat ti nejchudší.


Pelikáni na pobřeží Karibiku


Jdu podél hlavní cesty, protože to je samozřejmě nejbezpečnější. Pohled do bočních uliček plných odpadu, kde se často jen tak povaluje člověk, ovšem jasně ukazuje odvrácenou tvář města. Přirozeně, v Kolumbii a Jižní Americe obecně je nepořádek běžnou věcí, takže hromady odpadu na ulici nejsou nic divného a místní lidé jsou na něj zvyklí. Někteří tudíž ani nemusí být bezdomovci, prostě si tu zdřímli. Život si tady plyne po svém a horké počasí jednoho dost unaví.


Odvrácená tvář Cartageny


I takhle to vypadá ve zdejších ulicích


Podél silnice je to jeden velký trh. Prodává se tu všechno. Od falešných triček Adidas až po čerstvě ulovené ryby. Sem tam můžete spatřit někoho z místních, jak nese na dlouhé dřevěné tyči přes rameno právě nachytané kousky. Proplétat se tímhle mumrajem mě extrémně baví. Občas to tu zasmrdí, ale převažují vůně. Čerstvé ovoce, smažená ryba či kuře a opodál zase někdo připravuje burgery. K tomu se střídá rytmická hudba a od silnice pořvávají mladíci, provozující své motorky jako taxi, snažíc se sehnat klienty.


Trhy mimo centrum města


Tenhle prodavač chlazených nápojů to prostě zalomil


Jsem tady velice populární, protože má kůže se zatím ještě nestačila pořádně opálit. A tak opakovaně slyším, jak na mě pořvávají. Je to samé: "Gringo sem a gringo tam." Samozřejmě, cizinec a běloch má peníze. Jednou mi někdo v Jižní Americe řekl, že chudý cizinec prostě neexistuje. Je to pravda. Kdo má na letenku sem, ten si prostě žije lépe než všichni lidé kolem téhle silnice. Z materiálního hlediska určitě. Proto se mi snaží prodat úplně cokoliv. Jsem ale imunní a jen se usmívám do roušky. Cesta je dlouhá a táhne se. Končí pro mě až v dalším městě, Turbacu. Ale o tom třeba zase jindy.



Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Taková normální vesnice (Den 10)

Z mé trasy na příštích pár dní zmizely jakékoliv významnější památky nebo turistické cíle. To není ani v nejmenším případě na škodu, protože to skýtá větší prostor zaobírat se běžným životem, s kterým

Venkov, hamaky a dva párky. (Den 5)

Miluji kolumbijskou pohostinnost. Kvůli ní není nad ubytování v malých, rodinných hostelech a podobných zařízeních, kde rodina zároveň žije. Tihle lidé mají v povaze být milí a chtějí, aby se u nich č