Covidový Madrid 🇪🇸

Samotná cesta na letiště je bez auta značně problematická. Spoje přímo na letiště jsou prakticky zrušeny, s výjimkou jediné společnosti, která denně vypraví šest mikrobusových spojů. Je to ovšem hodně natěsno. Jediný, který jede ráno, přijíždí do Vídně v deset hodin. Odlet je přitom plánován již na 11:15, takže brána zavírá v jedenáct. Mám přirozeně obavy, že se na cestě něco podělá. Naštěstí zbytečně. Rakousko má lockdown, takže silnice jsou prázdné. Kontrola na hranici je rychlá. Chtějí vidět jen pas a letenku. Záležitost na maximálně pět minut.


Na letišti to jde hladce. Kvůli covidu umožňuje Iberia, společnost se kterou letím, odbavit i příruční zavazadlo a to zdarma. Údajně, aby se eliminovaly počty kontaktů na palubě. No nevím, tohle je tak trochu blbost. Ale já se batohu aspoň na chvíli rád zbavím. Aspoň teď vím přesně, že má jen něco kolem osmi kilo. Váhy mají u přepážky přesné. Ještě se musím prokázat testem na covid, který je pro vstup do Španělska vyžadován a na palubu vás bez něj ani nepustí. A to je vše. Následuje rutinní bezpečnostní kontrola. Na bráně pak už kontrolují testy jen těm, kteří se předtím neodbavili.


Španělská vlajka v centru hlavního města


Létání příliš v lásce nemám, to není žádná novinka. Užívám si jen start, při turbulencích trpím. Jakmile se to ve vzduchu začne klepat a rozsvítí se kontrolka, že si máme zapnout pásy, polévá mě horko. Proč s tím proboha letí jako prase, proklínám v duchu pilota, ač vím, že fakt nemůže za sněhovou bouři venku. V hlavním městě Španělska přistáváme dle plánu. Je to fofr. Žádná pasová kontrola, jelikož letíme ze země Schengenu. Před letem však musel každý vyplnit online formulář kvůli koronaviru a následně obdržel QR kód. Ten si místní autority naskenují a tím to hasne. Jdu vyzvednout bágl a letím k metru.


Osvětlená katedrála v centru Madridu


Nechám se dovézt na konečnou linky osm a vydávám se na průzkum královského města. První den to bývá jen rychlá obhlídka. Zajímá mě především, co kvůli covidu nefunguje, funguje a případně jak. Jsem mile překvapen. Kromě povinnosti nosit roušky všude na veřejnosti je tady totiž život úplně normální. Ulice jsou plné a Španělé toto základní nařízení beze zbytku dodržují. Z toho pramení benefity. Restaurace i hotely mohou být otevřené s kapacitou padesát procent. Zahrádky dokonce pětasedmdesát. Stejné procento platí i pro kulturu, ať už to jsou muzea, kina či divadla. Stejně tak obchodní centra.


Madridský noční život pod rouškami


Tyhle restrikce reálně člověk absolutně nepocítí. Nikde se před restauracemi netvoří fronty lidí, kteří by snad museli čekat na stůl. Všechno funguje. Musí se pouze zavřít o půlnoci, protože právě v tuto hodinu až do šesté ranní platí zákaz vycházení. To nic hrozného není a zavřené bordely a noční kluby nechávají zřejmě většinu lidí také klidnými. Díky tomu všemu proplouvá Španělsko druhou vlnou relativně klidně a s menšími ekonomickými ztrátami. Na 47 milionů obyvatel mají denně kolem deseti tisíc případů. To je hodně slušné.


"Vánoční stromky" v ulicích Madridu


Díky střízlivému přístupu k pandemii si můžu alespoň vychutnat stále ještě vánoční atmosféru v ulicích Madridu. Nejsou tady stromky jako u nás, rozhodli se šetřit lesy a tak náměstí zdobí jen vysoké, barevně svítící kužely, které mají vánoční dominantu připomínat a nahradit. Pokus to je za mě dost zdařilý, leč nad ozdobený smrk zkrátka není. V ulicích je živo a veselo. Pouliční umělci hrají na své nástroje, opodál se tančí a zpívá. To se tady může. Po ponuré atmosféře v ulicích českých měst je tohle skutečný závan svobody.


Katedrála Panny Marie Almudenské


Nejvíc mě těší, že je možnost navštívit zdejší památky. Královský palác a katedrála naproti němu upoutají člověka už na první pohled. Na vnitřní průzkum snad bude času dost během následujících dní. Dnes už nic nestihnu, ale zítra by stálo za to, něco vidět, říkám si, když se dávno po setmění vracím na hostel. Dostávám geniální nápad. Rychle googlím, zda je objekt mého zájmu otevřen. Mám štěstí, je. Rovnou si rezervuji vstupenku na další den, na přesnou hodinu. Čeká mě slavný stadion Santiago Bernabeu. Ač nejsem fanouškem Realu Madrid, navštívit slavný stadion a muzeum "Bílého baletu" je téměř povinností. Minimálně pro každého milovníka fotbalu, který se ocitne ve španělské metropoli.


Historické centrum Madridu